galerie Pictura

Jetelová Magdalena (1946 - )

Letter by smoke, 2014

Vystaveno: Magdaléna Jetelová, Galerie Závodný – Mikulov, 2014
Publikováno v katalogu výstavy.
Tento na trhu vzácně se objevující velkoformátový artefakt je špičkovou ukázkou výtvarného projevu Magdaleny Jetelové, jež patří k nejzajímavějším a nejrespektovanějším tvůrčím osobnostem v Čechách. Dílo vysoké galerijní a sběratelské hodnoty souzní s dobovými fenomény, jako bylo využívání neklasických výtvarných postupů. Autorčina vysoce kultivovaná tvorba, do které ukládá obrovskou vnitřní sílu, vytrvalost a energii, skvěle reprezentuje neobyčejně vzácnou schopnost vstřebat politickou a sociální realitu doby. Do vývoje tuzemské výtvarné scény se Jetelová zapsala zejména konceptuálně orientovanými instalacemi, které byly určeny pro konkrétní místa a reflektovaly jejich historii a příběh. To dokládají například její landartové projekty, ze kterých pak velice často zůstávají fotografie či jen doplňující dokumentace. Mimořádně atraktivní práce reflektuje pojetí kresby v neklasické, avšak pro Jetelovou zcela typické akční rovině, neboť se jedná o příklad „malby“ světlicemi na dřevěném podkladu. Upozorňuje na pociťovanou vyhrocenost doby a odráží snahu koncentrovat se pouze na podstatné, zachytit to nejjednodušší, co je oproštěno od všeho zbytečného v každodennosti. Práce je mistrným dokladem autorčina vysoce senzitivního vnímání světa i jejího jedinečného výtvarného talentu, jenž z ní bezesporu činí jednu z největších českých umělkyň současnosti.

Serpan (Sossountzov) Jaroslav (1922 - 1976)

Cuyirf,

Róna Jaroslav (1957 - )

Dívka z New Yorku, 2004

Teige Karel (1900 - 1951)

Dům a stromy na svahu, 1918

Z odborného znaleckého posudku PhDr. R. Michalové, Ph.D.:
Provenience: původně ze sbírky Miroslava Rutteho (1889-1954),
významného českého literárního a divadelního kritika, esejisty,
publicisty a dramatika, příslušníka generace bratří Čapků, jimž
byl blízký svým pragmatismem

Předložené dílo „Dům a stromy na svahu II“ je originálním,
skvostně kuboexpresivním, sběratelsky výjimečným dílem Karla
Teigeho, výtvarného teoretika a kritika, organizátora, umělce, typografa,
editora a překladatele, uznávaného dnes nejen jako
tvůrce mezinárodně proslulých surrealistických koláží, ale také
především jako vůdčí postava evropské avantgardy. Karel Teige
patřil k největším vzdělancům své doby. Jeho inteligence, charisma,
fenomenální paměť, stejně jako „zanícenost“, „umanutost“ a
nezlomnost charakteru, fascinovaly již jeho současníky, od nichž
se mu dostalo označení „nejinformovanějšího obyvatele
Evropy“ (L. Moholy-Nagy) či přímo „kapitána avantgardy“.
Teoretická vytříbenost, koherence a odvaha jeho programové estetiky
zasahující téměř do všech tvůrčích oborů (malířství, architektura,
typografie, fotografie, film, literatura, divadlo) z něj učinily
iniciátora nového umění, pojímaného ve smyslu hlubší kreativní
svobody, kultivace lidského vědomí na cestě k osvobozování člověka
a jeho duševních sil, prozkoumávajícího dosud neprobádané
končiny na mapě estetiky. Inovace a modernost spolu s idejemi
revoluční proměny lidské společnosti představovaly základ Teigeho
filozofie, přestože byla od poloviny třicátých let postupně vystavována
stále těžším zkouškám. Ani fakt, že ho stalinisté obvinili
z kulturně-politických omylů, zásadním způsobem neproměnil
jeho světový názor a svědčí o jeho intelektuální nepodmanitelnosti.
Karel Teige nikdy nepřestal vystupovat jako vášnivý obhájce
moderního umění, protože neochvějně věřil v jeho schopnost humanizovat
svět dvacátého století.

Je to právě osobnost Karla Teigeho (ne náhodou nazval Jaroslav
Seifert celé pokolení umělců narozených kolem roku 1900 jeho
jménem, tedy generací Teigeho), která nejlépe reprezentuje vývoj
meziválečné avantgardy v linii od proletářského umění, přes program
poetismu a konstruktivismu, k surrealismu. Z Teigeho iniciativy
vznikl Umělecký svaz Devětsil, byl to on, kdo se stal mluvčím
Skupiny surrealistů v ČSR. Díky jeho aktivitám a kontaktům,
například s Le Corbusierem, André Bretonem, T. F. Marinettim,
Hannesem Meyerem (Bauhaus), Sigfriedem Giedionem (CIAM),
vlivu a působení se Československo ve dvacátých až čtyřicátých
letech stalo intelektuální spojnicí mezi západem a východem, skutečným
srdcem Evropy.
Teigeho vlastní umělecké dílo zahrnuje rané kresebné a grafické
práce, ovlivněné zejména příkladem skupiny Tvrdošíjní, výtvarnou
transpozici poetismu v podobě tzv. obrazových básní, jejichž
tvorbu v Devětsilu inicioval, fenomenální surrealistické koláže,
které odhalují skrytou a vášnivou část jeho osobnosti, stejně jako
experimentální dekalky, vzniklé jako součást tzv. surrealistických
her. Světový je jeho přínos v oblasti tzv. nové typografie (z nejslavnějších:
V. Nezval, Abeceda; obálky měsíčníku ReD) - konstruktivistický
design, jímž se jako první z českých autorů prosadil
i v zahraničí, udával směr celé generaci a dodnes mají jím stanovené
principy platnost.
Nejvýznamnější aspekt Teigeho teoretické práce je jeho inspirační
vliv na celou generaci (poetismus a konstruktivismus, surrealis-

mus). Nejen ve slavném sporu s Le Corbusierem, ale také svým
působením na Bauhausu a v organizaci CIAM (Congrès International
d'Architecture moderne) povýšil pojetí architektury jako
vědy na téma evropského významu.
Posuzované dílo „Dům a stromy na svahu II“ patří mezi ty
položky českého moderního umění, jimž nesporně přísluší označení
„sběratelské rarity“. Teigeho kreseb z nejranějšího období
jeho aktivity, bezprostředně předznamenávajícího autorovo vystoupení
ve funkci teoretického mluvčího Uměleckého Svazu Devětsil
(založeného roku 1920), se do dnešních dnů dochovalo jen
nemnoho - ten nejzásadnější soubor těchto prací se nachází ve
sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze. Každé autentické
výtvarné dílo Karla Teigeho (a to i z pozdějšího období),
jež se na trhu s uměním objeví, je tak třeba vnímat jako „mimořádnou
událost“.
Předložené dílo „Dům a stromy na svahu II“, jež je krásnou a
maximálně typickou Teigeho juvenilní kresebnou prací, vzniklo v
období autorových studií na slavné „Křemencárně“ (Státním
reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, 1911-1919), kde
Teige po boku svých spolužáků (A. Wachsman, A. Hoffmeister, V.
Vančura, J. Voskovec ad.) rozvíjel mnohostranné tvůrčí aktivity,
v nichž se „uličnické kousky“ mísily s literární a výtvarnou činností.
Sám autor toto období retrospektivně označil za „vlastní
preludium pozdější aktivity Devětsilu“.

„Dům a stromy na svahu II“ lze označit za jednu z vrcholných realizací
Teigeho kuboexpresionismu. Tento odvážný, co
nepokrokovější výtvarný styl, částečně inspirovaný Václavem
Špálou, vtělil tehdy osmnáctiletý mladík především do kresebných
a grafických prací, z nichž některé reprodukoval dokonce ve významném
berlínském časopise „Die Aktion“, který přispěl ke světovému
průlomu expresionismu. V krajinných pohledech čerpal
motivicky ze svého nejbližšího okolí - buď z prostředí Prahy nebo
z okolí Neveklova. Pravděpodobně do prostředí středočeského
městečka nacházejícího se v blízkosti Benešova, kde Teigeho rodina
vlastnila domek na letní pobyty, lze situovat i prvotní inspiraci
k předloženému dílu. Dokládá to příbuznost s díly, která se
nacházejí v Uměleckých sbírkách Památníku národního písemnictví,
z nichž např. akvarel „Na návsi v Neveklově“ (1918) je autorem
v názvu přesně místopisně určen. Stylově nejbližší jsou pak
posuzovanému dílu práce „Stromy na svahu“ a „Stromy ve
svahu“, obě datované červencem 1918 (PNP), a také „Dům a
stromy na svahu (I)“, původně taktéž ve sbírce Miroslava Rutteho.
V předloženém díle se spájí nesporný odkaz kubismu a expresionismu,
přičemž sám autor zmiňuje ve svých tehdejších deníkových
záznamech dokonce orfismus, nesporně vzhledem k významné
roli, jež je přisouzena až hudebně akcentované barvě.
Dílo „Dům a stromy na svahu II“ excelentně demonstruje, jak
významnou roli hrál v Teigeho „formative years“ přehodnocený

kubismus a další pokrokové předválečné umělecké směry. Když si
autor ve svém deníku kladl řečnickou otázku, jaké bude nadcházející
umění, odpověděl sebevědomými a příznačnými slovy:
„…duch tu bude po válce zcela kubistický v světě, víc než kdy
jindy. Neboť budou zde nové, aktivní, svobodné a činorodé republiky,
socialismus a správně orientovaný amerikanismus. Tedy to
bude opět takový hlučný a mnohohlasý ‚salut au monde‘, to nové
umění… Kubismus a futurismus, částečně i neoimpresionismus a
něco z expresionismu jest základem dnešní tvorby.“

Radimský Václav (1867 - 1946)

Řečiště Seiny, (1905)

Přiloženy odborné znalecké posudky PhDr. N. Blažíčkovou Horové a PhDr. Mgr. M. Zachaře: "...Posuzovaný obraz náleží k markantním dokladům vyzrálé tvorby velkého českého krajináře VÁCLAVA R A D I M S K É H O (1867-1946) . Patřil k průkopníkům impresionismu v našich zemích a tento efektní styl si osvojil přímo u hlavního zdroje, tedy v malířské kolonii Otce zakladatele Claude Moneta v Giverny. Námět říčky v krajině a zrcadlení na řece zaznamenáme u Radimského v dílech francouzských od sklonku devadesátých let. Patří k nim ty nejvýznamnější obrazy jako Podzimní slunce z roku 1898 (Blažíčková Horová č. 62) nebo Normandský statek u Seiny z let 1898-1899 (tamtéž č. 72, 73). Nejblíže zde posuzovanému obrazu je položka č. 197 a 202.
U předmětného poutavě až horečnatě malovaného obrazu shledáváme Radimského styl malování vskutku ve velkém stylu, s bravurně sumárně vykrouženými tahy zpodobňujícími vegetaci, vodu a nebe. Je to obraz mimořádné energie, projasnění a nálady odlehlého místa. Jedná se o světelně extenzivní den, pro impresionistu náročnější, ale o to vábivější úkol. Radimský se ho zhostil výtečně. V autorově odkazu jej cením dosti vysoko, neboť tu nejde jen o technickou exhibici, nýbrž o opravdové umění vyprávět krajinu. Dataci obrazu určuji kolem roku 1905 s odkazem na výše citované položky. Obraz malovaný sua spontes zjevně z vlastní potřeby a nikoli na zakázku je dochován v dobrém technickém stavu. Malba i signatura jsou intaktní, restaurátorsky ověřeno. Potvrzuji pravost raného francouzského obrazu Václava Radimského.".

Překrásný krajinný portrét z poříčí Seiny, přesvědčivý impresionistický vzhled do krajiny. Radimský zde mistrně rozehrává své oblíbené tvary z počátku století na svá oblíbená přírodní témata – vodní plochy a vrby. Barevnost u díla je rafinovaně podtržena jemným použitím modré barvy v prvním plánu obrazu. Radimský toto téma použil ve výškovém obrazu menšího rozměru, který byl pouze výsekem z nabízeného obrazu (akce Galerie Kodl, 2017, prodáno za 800.000,-- Kč).

Načeradský Jiří (1939 - 2014)

Ráda papá / na rubu Abstraktní kompozice, 1966

Vystaveno:
1990, GHMP,, Staroměstská radnice, čís. kat. 32
1994, Oblastní galerie v Liberci

Mimořádné dílo galerijní a vysoké sběratelské z autorova vrcholného období Nové figurace. Ze zahraničních představitelů Nové Figurace se tvorbou přibližuje nejvíce Jeanovi Dubuffetovi, zejména pro možnost sebeironizace a smyslu pro groteskní humor a někdy až dětské pojetí figurální malby.
Provenience: současný majitel zakoupil dílo v 90. letech v atelieru Jiřího Načeradského.