galerie Pictura

Balcar Jiří (1929 - 1968)

Dekret, 1960

Vystaveno: Muzeum Osvětim

Dílo bylo získáno ze sbírky významného historika umění.

Nabízené dílo jasné galerijní a vysoké sběratelské hodnoty vzniklo na počátku Balcarovy abstraktní tvorby, v době uměleckých kontaktů s V. Boudníkem, který jej ovlivnil, i když Balcarovy abstrakce jsou intelektuálnější a osobitější. Řada Labyrintů a dekretů je především ovlivněna tvorbou Antonia Tapiése a Jeana Dubuffeta, avšak Balcar již od počátku šel vlastní cestou.

Kafka Čestmír (1922 - 1988)

Šitá koláž ( ze série O spojování věcí), 1983

Dílo bylo do aukce získáno ze sbírky známého historika umění, který jej získal přímo od autora.

Přestože Č. Kafka dospěl v závěru své tvorby k cyklu O spojování dvou věcí k výtvarné podobě, která jej opticky staví vedle velikána světového umění generačního souputníka německého Josepha Beuyse (1921-1986), myšlenkové pochody, kterým k této výtvarné podobě došel se však liší. Karel Miler v katalogu výstavy NG (1994) o této tvorbě píše: „ … Souběžně s pokračující prací na klasických obrazech bílých krajin vytváří umělec cykly koláží a objektů. Šité koláže O spojování dvou věcí předvádějí v nevyčerpatelné rozmanitosti umělcovo jemné výtvarné cítění. Zároveň poodhalují roušku jeho osobnosti, spojující cit s rozumem, výraz s uměřeností. Totéž platí o cyklu Prorážení, kde se zrcadlí vzpomínky na dobu strukturální abstrakce. ….“.

Načeradský Jiří (1939 - 2014)

Všeslyšící oranžová, 1980

Rozměrné dílo galerijní hodnoty, kombinující ještě prvky Nové figurace s Načeradského oblíbenou groteskní zkratkou.

Čapek Josef (1887 - 1945)

Děti u chalupy, 1934-5

Z přiloženého odborného znaleckého posudku PhDr. P. Pečínkové, CS.:„…Předložená práce patří do souboru Čapkových pastelů nazvaného „Na dětský motiv“, který byl poprvé vystaven roku 1935 ve Feiglově galerii v Praze a v následujícím roce reprezentoval české umění na Biennale v Benátkách. Některé listy se pak vystavovaly také na členských výstavách Umělecké besedy a později na výstavách pořádaných Svazem výtvarných umělců.
Předložená práce byla reprodukovaná jako obrazový doprovod v básnické sbírce Jana Skácela Kam odešly laně (Albatros, Praha 1985).
Předložená práce má doloženou provenienci, pochází z majetku rodiny Scheinpflugovy.
V osmdesátých letech dvacátého století inspirovala Skácelovu báseň Zámek ze sbírky Kam odešly laně (Albatros, Praha 1985) a byla v této publikaci reprodukovaná.
Předložená práce je součástí známého cyklu pastelů nazvaného „Na dětský motiv“, který Čapek rozvíjel od konce dvacátých let do poloviny třicátých let. Jednotlivé listy většinou datoval v rozmezí několika roků, tomu odpovídá i signatura předložené práce.
Pro své dětské motivy si tehdy Čapek vynalezl dokonce vlastní techniku „máčeného pastelu“, která mu umožnila malovat stejně spontánně, jako když děti kreslí na zeď křídou.
Touto technikou je provedena i předložená práce.
S bezpečně doloženými pastely z cyklu „Na dětský motiv“ se předložená práce jednoznačně shoduje nejen motivicky, ale i použitou technikou, kresebným rukopisem a způsobem
signatury.
Na základě uvedených zjištění mohu odpovědně potvrdit, že předložený pastel je originální práce Josefa Čapka.".

Špála Václav (1885 - 1946)

Kytice, 1915

vystaveno: souborná výstava V. Špály, Síň Mánes, Praha, 1925
Tuto kytičku věnoval Karel Čapek své budoucí manželce k 18. narozeninám. Obraz byl vystaven v Mánesu, což zvyšuje jeho sběratelskou i faktickou hodnotu.
Z odborného znaleckého posudku PhDr. R. Michalové, Ph.D.: "...Vystaveno: Souborná výstava Václava Špály (Oleje, akvarely, kre-
sby), Síň Mánesa, Praha, únor 1925 (razítko na zadní straně, vy-
staveno mimo katalog)
Předložený obraz „Kytky“ je originálním, kvalitním, smyslově la-
hodivým komorním dílem Václava Špály, jehož tvorba, jež dnes
patří ke klasickým a prověřeným hodnotám naší malby, přesáhla
již za autorova života hranice své země a byla oceněna meziná -
rodně.
Předložený obraz „Kytky“ představuje pozoruhodnou a cennou
komorní Špálovu práci z období začátku první světové války, kte-
rá předznamenává jak širší proud vitalistických tendencí pová -
lečného období, tak zájem samotného autora o žánr květinového
zátiší, kontinuálně rozvíjený po polovině dvacátých let.
Právě v tématu kytic objevil Václav Špála neuvěřitelné tvarové a
barevné bohatství, výrazovou plnost, až „polyfoničnost“. Jeho cit-
livosti ke smyslovým počitkům a fauvistickému rozehrání barvy
vyhovovaly skvostné koloristické orchestrace, jež stvořila příroda.
Je zajímavé, že autorovu lásku ke květinám, vyplývající bezpo -
chyby i z jeho „venkovanství“, jež ho odlišovalo od mnohých spo-
lužáků, prozrazují již slova v jeho raném skicáři: „Krásné květy
země! Kytka je má radost – radost očí, usmíření srdce. Ve vší krá-
se, v plném vypětí vzhlíží k slunci, k modré obloze. Se zelení i
s modrou oblohou hraje její smavá nádhera barev, pel, plný květ.
Kytka je kráska mlčenlivá, tyčí se jako sfinx odrážející vaši duši.“
Předložený obraz komorního formátu je krásnou Špálovou prací,
jež nechává uplatnit vznešenost, ladnost květin, zejména oblíbe-
ných měsíčků, jejich spění ke slunci, a to ve fauvistickém barev-
ném rozehrání oproti pozadí drženému v pozdější slavné „špálov-
ské modři“.
Lze se domnívat, že toto dílo dostal Karel Čapek od Václava Špály
darem - již na počátku války byli v intenzivním kontaktu a Čapek
korespondenčně informoval další představitele generace o malířo-
vě přesné adrese na uherské frontě i o jeho tehdejším neradost-
ném tuberkulózním stavu. Květiny, jako ty ztvárněné na posuzo-
vaném obraze, tak představovaly pro autora nesporné přitakání
životu uprostřed válečné vřavy.".

John Jiří (1923 - 1972)

Krystal, 1965

Prvním majitelem tohoto díla byl PhDr. J. Kohoutek, ředitel GASK v 60. letech. Byl to nejen výtečný teoretik, ale v oblasti akvizice přímo vizionář. Pro GASK neomylně získával díla tehdy mladých umělců, kteří před uvolněním v 60. letech a v období normalizace neměli mnoho možností posadit se. Nakoupil díla M. Medka, Č. Kafky, V. Janouškové, V. Janouška, V. Boštíka, J. Johna, A. Šimotové, J. Vožniaka, B. Dlouhého, O. Zoubka a dalších. Tyto autory pak systematiky představoval v expozici na zámku Nelahozevsi. V období normalizace musel galerii opustit, přesto ale nadále tyto již opět nekonformní umělce podporoval – pořádal jim výstavy (70,-80, léta) v Ústředním kulturním domě železničářů na Vinohradech. Tam také uspořádal výstavy Jiřího Johna a Adrieny Šimotové. Na jedné s těchto výstav představil i Krystal.