galerie Pictura

Piskač Bedřich (1898 - 1929)

Zátiší se džbánem, (1922-24)

Přiložen restaurátorský průzkum a posudek.
Přiložen umělecko-historický posudek.
Vzácné dílo, tvorba Piskače byla již za jeho života současníky vysoce hodnocena, ale vzhledem k faktu, že za krátký život nestihl namalovat mnoho obrazů, nebývá často součástí soukromých sbírek. V jeho tvorbě nenajdeme nekvalitní obraz.
O jeho sugestivních zátiších, zčásti malovaných pod vlivem B. Kubišty píše v monografii „Bedřich Piskač“ L. Brožková (NČVU řada Nové Prameny, Praha 1961) : …„Zátiší jsou zdárným vyvrcholením období Piskačovy primitivisující věcnosti. Jsou vůbec z vrcholů jeho tvorby a svou vyhraněnou osobitostí se přiřazují k základním projevům malby 20. let. Už rozměry obrazů převyšují náhle prudce dosavadní průměr. Malíř, který ještě před dvěma lety nebyl s to zvládnout uspokojivě malou obrazovou plochu, rozmáchl se tu k veliké komposici. Dovede ji dát přirozenost a nenucenost, která podobně jako v zátiších z roku 1923 je z hlavních kouzel obrazu, přitom je však promyšlena k dokonalému účinu. Stejně tak barevnost zůstává tlumena do hnědavých, šedých a žlutavých tónů, převážně okrů a sien s kontrasty běloby a černi. Ostřejší a nápadnější barevný tón mají pouze jednotlivé předměty …. Téměř vězeňskou přísnost zátiší podtrhuje ještě veliký kamenný džbán. Stůl má obrácenou perspektivu a předměty jsou viděny z částečného nadhledu. Jinak se jejich tvary přizpůsobují celkové zjednodušující tendenci, která je nijak zásadně nedeformuje. Jediným krášlícím prvkem je na zátiší bíla draperie. Kontrastuje s barevnou a tvarovou strohostí celku a dodává nu tím ještě více drsné poutavosti. … Zátiší jsou obdivuhodně vyzrálá i po technické stránce. Nenajdeme tu téměř nezvládnutých míst. Barvou je docilováno velikých účinků v modelaci tvarů i charakteristice hmot.“

Gross František (1909 - 1985)

Telefony, 1942

Dílo získal předchozí majitel z rodiny autora.
Jedná se o plnohodnotnou kresebnou variantu ke slavnému obrazu (Telefony, 1942, olej, dřevo, 61 x 55 cm, ČMVU v Praze, 0296). Na tyto obrazy ještě navazují obrazy „Chodby“ (též kresba a olejové provedení). Tyto obrazy byly (i ve smyslu priorit Skupiny 42) “ dokladem Grossova vztahu k věcem jako technickým výrobkům ve smyslu života, v němž žijeme. Žádné detailní malování, ale pevné uchopené tvary …“ (k obrazu Telefony v monografii František Gross, Eva Petrová, Vltavín str. 87).

Kremlička Rudolf (1886 - 1932)

Ves Hamry, 1919

Z přiloženého odborného znaleckého posudku PhDr. K. Srpa: "... V roce 1919 namaloval Rudolf Kremlička soubor obrazů z východního Slovenska, jejichž vnější motivací bylo zachytit významná místa legionářských bojišť pro Památník odboje, avšak autor k danému tématu přistoupil po svém, vytvořil autonomní obrazy, odrážející jeho hluboký zájem o krajinu, který byl umocněný čím dále více důslednějších vstřebáváním podnětů francouzské moderní malby. Přesně senzitivně rozvržená krajina má svůj významový a zrakový střed v geometrizující stavbě místního kostela, pojatého v základní Kremličkově šedobílé tonalitě, zasazeného do okolní, mírně zvlněné krajiny, z jejíchž zelení vystupují střechy nedalekých domů, zatímco vzdálené kopce jsou ještě ponořeny do mlžného oparu. Základním rysem tohoto obrazu je Kremličkova jemnost, jeho mimořádná kultivovanost v přístupu k znázornění prchavých smyslových jevů. Za povšimnutí stojí do vyobrazení zprava zasahující nenápadné pruhy dopadajících slunečních paprsků, které vyjevují nejen vertikální stožáry nejspíše elektrického vedení, ale i jedinou, osamělou postavu, stojící v záhybu cesty, jež vlastně udává měřítko celému vyobrazení. Kremlička dokázal vyvažovat vztahy mezi volnou přírodou a venkovskými stavbami, dokázal postihnout jedinečný okamžik, jímž se přenesl od námětu k vlastní malbě, jejíž vyjádření jej silně přitahovalo, aniž by jakkoli setřelo atmosféru místa. Lze předpokládat, že znázorněnou vesnicí jsou Košické Hamré. Obrazy z Kremličkova pobytu na Slovensku jsou velmi ceněné, většina jich je již ve státních galeriích. Představují skvělou ukázku Kremličkova vstupu na pole moderní malby, jenž se projevil i v jeho členství v radikální skupině Tvrdošíjných, založené v roce 1918."

Mžyk Josef (1944 - )

Zahrada, 2001