galerie Pictura

Oner Pasta (1979 - )

Ilumináti, 2013

Publikováno a reprodukováno v katalogu: Man on fire, Praha, 2013

Hudeček František (1909 - 1990)

Rodný kraj, 1942

Významné dílo nejvyšší sběratelské a galerijní hodnoty, vytvořené v roce, ve kterém Hudeček spoluzakládal Skupinu 42. Zároveň se jedná o jedno z nejrozměrnějších autorových děl. Do aukce bylo získáno z rozsáhlé sbírky výtvarníka a teoretika, člena skupiny RA. Obraz krom toho, že je esteticky vyvážený až k líbivosti, je i dokladem opouštění surrealistických tendencí 30. let v Hudečkově díle a právě podle zásad Skupiny 42 příklonem k civilistnímu pojetí vhledu na svět okolo nás. Zároveň se hlásí k magickému realismu, Hudeček zde rozehrává ve svitu slunce svá nejmilejší témata – slunce a světlo, v opozitu k dalšímu oblíbenému souvisejícímu tématu – noci a tmy. Eva Petrová v monografii František Hudeček (Obelisk, Praha, 1969, str. 6) o tomto obraze píše, že monstrózní tvary, které se tyčí z roviny jsou inspirovány výstavou De Chirica v Praze.

Teige Karel (1900 - 1951)

Bez názvu I.,

Z odborného znaleckého posudku PhDr. R. Michalové, Ph.D., autorky rozsáhlé monografie, Karel Teige: Kapitán avantgardy, 2016
Provenience: původně ze sbírky Miroslava Rutteho (1889-1954), významného českého literárního a divadelního kritika, esejisty, publicisty a dramatika, příslušníka generace bratří Čapků, jimž byl blízký svým pragmatismem…
Předložené dílo „Bez názvu I.“ je originálním, vrcholně surrealistickým, sběratelsky zcela raritním dílem Karla Teigeho…
Nejvýznamnější aspekt Teigeho teoretické práce je jeho inspirační vliv na celou generaci (poetismus a konstruktivismus, surrealismus). Nejen ve slavném sporu s Le Corbusierem, ale také svým působením na Bauhausu a v organizaci CIAM (Congrès International d'Architecture moderne) povýšil pojetí architektury jako vědy na téma evropského významu.
Posuzované dílo „Bez názvu I.“ lze bez jakýchkoli pochyb označit za sběratelský unikát. K položkám, jež se na trhu takřka vůbec neobjevují, patří nejenom světoznámé Teigeho surrealistické koláže (existuje jich 374 a velká většina se nachází v Památníku národního písemnictví v Praze), ale také dokonce ještě vzácnější dekalky, jichž autor vytvořil jen malý soubor nepřesahující dvě, maximálně tři desítky (dvanáct kusů vlastní Památník národního písemnictví v Praze). Předložené dílo je jednou z těchto experimentálních prací vytvořených nesmírně sugestivní výtvarnou technikou dekalkomanie, vynalezenou roku 1935 španělským malířem Oscarem Domínguezem (1906-1957). Ta se přiřadila k objevům, které od samých počátků charakterizovaly surrealistickou metodu, podobně jako automatické psaní, frotáž nebo „cadavre exquis“. Návod na vytvoření „nejkrásnějších krajin světa a odjinud“ (A. Breton) okamžitě zaujal české autory, mezi jinými Vítězslava Nezvala a Karla Teigeho. Zatímco Nezvalovi dekalkomanie poskytla příležitost k souběžnému výtvarnému a básnickému projevu ve slavné sbírce „Absolutní hrobař“ (1937), Karel Teige ke slovní interpretaci vytvořených děl nepřikročil. Všechny jeho dekalky přitom spojuje užití černé tuše, případně i červeného inkoustu.
Posuzované dílo „Bez názvu I.“ Karla Teigeho, vzniklé unikátní technikou dekalkomanie, je mimořádně vzácnou ukázkou oněch slavných surreálných „hybridních obrazů“, jež ztělesňují „celou řadu konkrétně iracionálních, spontánně vytrysknuvších posedajících nevědomých idejí“ (V. Nezval).

Teige Karel (1900 - 1951)

Příměstská krajina u vody, 1917

Z odborného znaleckého posudku PhDr. R. Michalové, Ph.D., autorky rozsáhlé monografie, Karel Teige: Kapitán avantgardy, 2016

“Provenience: původně ze sbírky Miroslava Rutteho (1889-1954), významného českého literárního a divadelního kritika, esejisty, publicisty a dramatika, příslušníka generace bratří Čapků, jimž byl blízký svým pragmatismem
Předložené dílo „Příměstská krajina u vody“ je originálním, skvostně kubo-favisticko-expresivním, sběratelsky zcela raritním dílem Karla Teigeho, výtvarného teoretika a kritika, organizátora, umělce, typografa, editora a překladatele, uznávaného dnes nejen jako tvůrce mezinárodně proslulých surrealistických koláží, ale také především jako vůdčí postava evropské avantgardy. Karel Teige patřil k největším vzdělancům své doby. Jeho inteligence, charisma, fenomenální paměť, stejně jako „zanícenost“, „umanutost“ a nezlomnost charakteru, fascinovaly již jeho současníky, od nichž se mu dostalo označení „nejinformovanějšího obyvatele Evropy“ (L. Moholy-Nagy) či přímo „kapitána avantgardy“.
Teoretická vytříbenost, koherence a odvaha jeho programové estetiky zasahující téměř do všech tvůrčích oborů (malířství, architektura, typografie, fotografie, film, literatura, divadlo) z něj učinily iniciátora nového umění, pojímaného ve smyslu hlubší kreativní svobody, kultivace lidského vědomí na cestě k osvobozování člověka a jeho duševních sil, prozkoumávajícího dosud neprobádané končiny na mapě estetiky…
Je to právě osobnost Karla Teigeho (ne náhodou nazval Jaroslav Seifert celé pokolení umělců narozených kolem roku 1900 jeho jménem, tedy generací Teigeho), která nejlépe reprezentuje vývoj meziválečné avantgardy v linii od proletářského umění, přes program poetismu a konstruktivismu, k surrealismu…
Teigeho vlastní umělecké dílo zahrnuje rané kresebné a grafické práce, ovlivněné zejména příkladem skupiny Tvrdošíjní, výtvarnou transpozici poetismu v podobě tzv. obrazových básní, jejichž tvorbu v Devětsilu inicioval, fenomenální surrealistické koláže, které odhalují skrytou a vášnivou část jeho osobnosti, stejně jako experimentální dekalky, vzniklé jako součást tzv. surrealistických her. Světový je jeho přínos v oblasti tzv. nové typografie (z nejslavnějších: V. Nezval, Abeceda; obálky měsíčníku ReD) - konstruktivistický design, jímž se jako první z českých autorů prosadil i v zahraničí, udával směr celé generaci a dodnes mají jím stanovené principy platnost…
Posuzované dílo „Příměstská krajina u vody“ patří mezi ty položky českého moderního umění, jimž nesporně přísluší označení „sběratelské rarity“. Teigeho kreseb z nejranějšího období jeho aktivity, bezprostředně předznamenávajícího autorovo vystoupení ve funkci teoretického mluvčího Uměleckého Svazu Devětsil (založeného roku 1920), se do dnešních dnů dochovalo jen nemnoho - ten nejzásadnější soubor těchto prací se nachází ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze. Každé autentické výtvarné dílo Karla Teigeho (a to i z pozdějšího období), jež se na trhu s uměním objeví, je tak třeba vnímat jako „mimořádnou událost“.
Předložené dílo „Příměstská krajina u vody“, jež je krásnou a maximálně typickou Teigeho juvenilní kresebnou prací, vzniklo v období autorových studií na slavné „Křemencárně“ (Státním reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, 1911-1919), kde Teige po boku svých spolužáků (A. Wachsman, A. Hoffmeister, V. Vančura, J. Voskovec ad.) rozvíjel mnohostranné tvůrčí aktivity, v nichž se „uličnické kousky“ mísily s literární a výtvarnou činností. Sám autor toto období retrospektivně označil za „vlastní preludium pozdější aktivity Devětsilu“.
„Příměstská krajina u vody“ je reprezentativním příkladem Teigeho raných tvůrčích experimentací, kdy v návaznosti na předválečnou modernu rozvíjel co nejpokrokovější výtvarné tvarosloví. V krajinných pohledech čerpal motivicky ze svého nejbližšího okolí - buď z prostředí Prahy nebo z okolí Neveklova, kde vlastnila jeho rodina domek na letní pobyty.
Předložené dílo vyniká neobyčejnou stylovou „troufalostí“, jež skvěle vystihuje neobyčejný tvůrčí zápal pro vše moderní tehdy sedmnáctiletého mladíka. Spájí se tu nesporný odkaz kubismu (ve stereometrizaci příměstských domků) s ozvuky fauvismu a expresionismu - údernou, kontrastní barevnost lze označit za doslova pechsteinovskou, což je zajímavé také vzhledem k faktu, že Karel Teige v té době reprodukoval svá díla ve významném berlínském časopise „Die Aktion“, který přispěl k průlomu expresionismu.”

Grosz George (1893 - 1959)

Stojící akt s punčoškou, (1938)

Předchozí majitel získal dílo z umělcovy pozůstalosti a na trh uvedl prostřednictvím aukční síně Christie´s.

Procházka Antonín (1882 - 1945)

Útěk v bouři,

Přiložen odborný znalecký posudek PhDr. Jar. Zeminy z roku 2008
Publikováno: A. Procházka 1882 - 1945, kolektiv autorů, Moravská galerie Brno, 2002, str. 323, kat. č. 227.
vystaveno: Brno, 1958, kat. č. 65
provenience: sbírka JUDr. Karla Růžičky

Citace posudku dr. J.Zeminy:

„O tom, že tento obraz je dílem Antonína Procházky (1882-194), nelze pochybovat. Je to velmi výrazná práce z doby, kdy se Procházka už zcela odvrátil od kubismu, jehož některých tvárných postupů používal ještě v roce 1925, a začal tvořit v duchu tehdejší Nové věcnosti, naivismu a neoklasicismu. Malířovým novým vyjadřovacím prostředkem bylo výrazné zdůrazňování plasticity zobrazených předmětů, které spolu s vesměs mělkým prostorem za nimi vzbuzují dojmem vysokého reliéfu. (Sílení tohoto Procházkova plastického cítění se projevilo i v tom, že - už v roce 1925 - začal tvořit také sochařsky.)
Od patrně nejznámějšího obrazu z roku 1926 – Tuláků, kde výjev rodinného odpočinku v přírodě působí zcela idylicky, odlišuje se Bouře svou dramatičností: v temném prostoru pod těžkými mraky, jejž protínají šikmé proudy deště, běží žena s dítětem a muž snažící se zkrotit splašeného koně Účin obrazu se zakládá především na kontrastu temného takřka monochromního prostoru a světlých postav. (Jejich barevnost, v níž převládají různé odstíny hnědě, oživuje lahodný trojzvuk červené, růžové a světlefialové na ženině oděvu). Motiv deště, v Procházkově malířském díle neobvyklý, klade Bouři do blízkosti jiného obrazu z roku 1926 – Zimní krajiny, označované také jako Déšť. Bouře je však pojata ještě dynamičtěji – je to jeden z Procházkových nejdramatičtějších obrazů vůbec.

Liesler Josef (1912 - 2005)

Milovnice koček, 1942

Velmi působivé dílo galerijní hodnoty, vzniklé v době autorova rozmachu, krátce po vystoupení mladé generace ve Skupině 7 v říjnu, kterou Liesler spoluzakládal. Obraz silně expresivní, umocňuje autor působením (až agresivním) červené barvy v kontrastu s ostatními použitými barvami. Téma kočky je i v autorově další tvorbě časté.

Nemes (Andrej Nemeš) Endre (1909 - 1985)

Kantad med Taggar (Lemováno trny), 1962

Přiložen odborný znalecký posudek PhDr. R. Michalové, Ph.D.

Dílo pochází ze stejného tvůrčího období počátku 60.let jako je jeho autorský rekord za dílo ,, Černý horoskop - Svart horoskop ,, vytvořeno 1964, který byl prodán v roce 2009 za 767.000 ,-Kč / včetně provize /.

Odborná expertiza PhDr. Rea Michalová Ph.D.:
Zkoumaný obraz „Kantad med taggar“ (Lemováno trny) je autentickým, filozoficky laděným, pozdním abstraktním dílem Endre Nemese, malíře evropského formátu, představitele slovenské „generace 1909“ (C. Majerník, J. Bauernfreund, B. Hofstädter,
J. Želibský, E. Nevan, J. Mudroch, P. Matejka…) a absolventa pražské Akademie výtvarných umění u prof. Willi Nowaka, který od roku 1940 trvale žil ve Švédsku. Jeho dnes celosvětově vyhledávaná tvorba se vyvíjela v několika etapách, od exprese
a ohlasů lyrického kubismu, přes osobitý surrealismus až k nepředmětné malbě.
Posuzované dílo „Kantad med taggar“ (Lemováno trny) je vyzrálou, velmi kvalitní Nemesovou prací, jež v mimořádně noblesní, abstraktní formě syntetizuje autorovu malířskou zkušenost i jeho pohnutý osud. Endre Nemesovi byl vždy vzdálený výtvarný formalismus či bezúčelný dekorativismus, a proto i jeho nepředmětné obrazy vždy vycházejí z realistické zkušenosti, transformované do abstraktní podoby. Autor se záměrně vzdává předmětných forem, nikoli však touhy přenést na plátno své nejniternější pocity
či transponované odkazy na konkrétní reálie. Pro Nemese se v pozdějším období stalo typické abstraktní ztvárnění současného světa určovaného dvojdomostí přírody a civilizace, jejichž rozpory a kolize dovede nejlépe usmiřovat umění. Platí zde přesně autorova slova, jimiž definoval své výtvarné úsilí: „Snažím se o výraz; ale tento výraz musí být udržován na uzdě mezi instinktem a vědomím. Do pláten Endre Nemese vstupují podněty z anorganického i organického světa, myšlené krajiny a struktury geologického vrstvení, metafory vegetativního růstu, náznaky zoomorfních a antropomorfních zjevů a podob.
Zkoumaný obraz „Kantad med taggar“ (Lemováno trny) svou formou neulpívá na „povrchu“, neobrací se pouze k očím diváka, ale působí i na jeho mysl a podvědomí. Důležité vodítko představuje zvolený název, jenž umožňuje odhalit „druhý plán“ jeho myšlenkové výstavby. Autor, který prožil hluboké existenční vykořenění a jehož cesta byla vskutku „lemována trny“, tu vytvořil dílo čerpající z nejskrytějších zákoutí své duše.

Jonášová Josefína (1986 - )

Deux demoiselles, 2009

Parafráze na renesanční obraz připisovaný Jeanu Cousinovi mladšímu - Gabrielle d’Estrées a její sestra vévodkyně z Villarsu v lázni. Socha je kinetická, ukrývá mechanismus, který při sešlápnutí trnožky šicího stroje uvede ručku jedné z mademoiselle do pohybu.

vystaveno:
2010 BrAVUr maSOCHist, galerie (A)VOID, Praha
2011 Sochařská škola J. Róny, galerie Malostranská beseda
2013 Les Demoiselles de Třeboň, foyer divadla J. K. Tyla, Třeboň
2013 Čtyři ruce, galerie Dolní brána, Prachatice
2014 Bez klepeta, Oblastní galerie Liberec
2017 Osobáček, galerie PRÁM, Praha
2017 Relativní bezpečí, galerie plastik, Hořice
2018 Za-biják, kino Varšava, Liberec
2018 Žabanas radši nelíbej, foyer divadla Komedie, Praha
2019 Volný konec uzlu, Pražský dům, Brusel, Belgie
2019 Re-generace, Mezinárodní muzeum keramiky, Bechyně