galerie Pictura

Válová Jitka (1922 - 2011)

Mimojdoucí, 1965

Lhoták Kamil (1912 - 1990)

Trh v Austrálii, (1943)

Nabízené dílo je z období tvorby ve Skupině 42, typické dílo Kamila Lhotáka z let 1942-43, kdy často na malém prostoru prezentuje svá nejoblíbenější témata a artefakty.

Gross František (1909 - 1985)

Staropacké hory (Ždírec v zimě), 1964

Provenience tohoto obrazu je stejně působivá jako jeho výtvarná hodnota. Dva významní členové Skupiny 42 pocházeli z Nové Paky – Gross a Zívr. Jejich vztah a přátelství byly tím ještě umocněny. Když v roce 1965 získal Zívr v rodném kraji ateliér ve Ždírci, gross jej okamžitě navštívilo. Dokladem toho je i nabízený obraz, nejprve dlouhá léta v majetku Ladislava Zívra, později tento obraz inspirovaný tvorbou Óscara Dominqueze získal do své sbírky významný historik umění, znalec skupiny 42 v Praze.

Koblasa Jan (1932 - 2017)

Citový život (O mia cara Clara), 1965

Publikováno: Katalog výstavy Jan Koblasa, galerie čsl. spisovatele, Praha, 1965
Vystaveno a reprodukováno:
1991 Severočeská galerie Litoměřice, č. kat. 9
1991 Galerie výtvarného umění Cheb, č. kat. 9
1991 Galerie výtvarného umění Karlovy Vary, č. kat. 9
1991 Krajské muzeum Teplice, č. kat. 9
1991 - 1992 Krajská galerie Hradec Králové, č. kat. 9
1996 Galerie Longa, Praha, č. kat. 2

Z katalogu výstavy v Galerii Československý spisovatel, Praha 1966:
„Na díle Jana Koblasy upoutávalo mne vždy něco blíženeckého s dílem mým: donjuanství jeho zprahlé vášně, živené žhavým uhlím racionalismu. Kromě toho zná Koblasa i jitřní chvíli náhlé milosti i zase zrovna wieldovsky nebezpečné okouzlení geniálně povrchní horu. Ale jsou i rozdíly. Tento ohromný brontosaurus vylézá jako lochneská nestvůra v první den na zelenou louku svého stvoření z kalných vod chaosu – už víc jak deset let: a není ho konec – k naší hrůze. A možná (k jeho radosti) ještě ani ne začátek.“ Jiří Kuběna
„Uprostřed vroucí modlitby zřejmý nemravný posunek, dříve či později sotva slyšitelný pláč“ Čestmír Krátký.
„Pomalý a u kraje pozorný, krouživý pohyb. Pohyb kolem věci, která stojí. Je to pohyb po lince; ta třaslavě označuje elipsu. V tom pohybu je srázná a příkrá poušť, kterou vyplňuje věc, která stojí. Je to hlad a něžný otvor v drsnosti. Ostatně střízlivost není vždy zárukou přesnosti.“ Mikuláš Medek
„Proměnlivou, mnohosměrnou, neustále se obnovující povahou své tvorby patří Jan Koblasa k rodu takových umělců, jako jsou Marcel Duchamp, André Masson, Jean Dubuffet nebo Yves Klein. Jeho bohatá invence, výtvarná inteligence i mimořádný smysl pro materiál mu dovolují vyjádřit se stejně dobře sochou jako obrazem, kresbou, monotypem, asambláží či grafickým listem. Rozmanitost technik a metodických postupu je v jeho tvorbě provázena i neobyčejným výrazovým a názorovým rozpětím. Prolínají se zde prvky figurativní i nefigurativními, expresivní s konstruktivními, objevuje se tu sklon ke grotesce a černému humoru, vystřídaný vzápětí vypjatou spiritualitou nebo magickou uhrančivostí. …“ František Šmejkal

„Proces, jehož jsme účastni v cyklu maleb „Citový život“, probíhá po dubuffetovské linii karikující ve smyslu výrazu výjev v plošnou expresivní zkratku. Stmelování barevných ploch do znakových formací těl a hlav provází destrukce a rozpad; v křeči a šklebu tuhnou „Pokusy o úsměv“, figury se mění v rozdrásané cáry siluet. Akt zraňování rezonuje v nervním zpracování malby, v barevné struktuře i v nápadně se uplatňujících chvatných linií, jež dramaticky protínají vzniklé konfigurace.“
(Mahulena Nešlehová-Jan Koblasa, Karolinum, 2002)