galerie Pictura

olej, sololit
122 x 91 cm

značeno vpravo nahoře: F.Gross 83
na rubu razítko: Vystaveno Galerie Moderna 2017 a výstavní štítek č. 4
Vystaveno: 2017 Galerie Moderna, Praha
Reprodukováno: Praha 2004 Eva Petrová, František Gross, str. 244 obr. 294

Dílo galerijní i sběratelské hodnoty, jedno z nejrozměrnějších, které kdy byly na trhu, publikované v monografii. Předešlý majitel obraz získal z rodiny autora.

František Gross po studiu u prof. Kysely (UMPRUM) se sešel se svým kamarádem z Nové Paky (jeho rodiště) Ladislavem Zívrem a během studií se již kolem r. 1928 seznámil se svým později nerozlučným uměleckým přítelem Františkem Hudečkem. 30. léta Gross osciloval od vlastní interpretace kubismu k surrealistickému projevu. Ve své kubistické tvorbě v letech 1930-33 plně respektoval postupy Picassa, Braque, Legera či Grise, jejich díla znal jak prakticky, tak především v teoretické oblasti na základě pečlivého studia literatury. Sám se ke kubismu připojil v pozdější době (vzhledem ke svému mládí) a neprošel analytickým období. Jeho kubistická tvorba je syntetická a především lyrická. Členství ve skupině 42 zasazovalo Grossovu tvorbu více do kontextu s civilizací. Rozpadem Skupiny 42, ke kterému postupně docházelo názorovými střety jednotlivých členů, a který byl definitivně nařízen politickým diktátem, se Gross ocitl v nelehké situaci; ve smyslu socialistického realismu nechtěl (neuměl?) malovat popisně. Několik let téměř netvořil. Jeho průmyslové krajiny, továrny a velké stroje v dolech byly zpracováním tematického okruhu započatého již v r. 1940. Byl jeden z mála autorů, kteří nejen dokázali v kritických 50. letech pokračovat ve svém původním projevu, ale naopak ho více překvapivě rozvíjel. Poněvadž jeho díla i přes politicky vítanou tématiku, měla vysokou výtvarnou hodnotu, nebyla vystavována na I. přehlídce čs. výtvarného umění (Jízdárna 1951). Předtím však je úspěšně vystavil v Topičově salonu (1949). Často a úspěšně vystavoval v zahraničí (Paříž 1946, Benátky Bienále 1948, Sao Paulo 1961, Bienále Benátky 1964 …) Po Skupině 42 se nechal přemluvit ke členství ve skupině Radar, jejímž byl opět vyčnívajícím členem a se kterou úspěšně vystavoval.