Aukční a komisní prodej, nákup za hotové, expertizy, poradenství, budování sbírek
english
česky

galerie Pictura

galerie pictura
Gross František (1909 - 1985) Telefony, 1942
Evidenční číslo: EC-9249
Technika a rozměr:
uhel, akvarel, papír
66,5 x 49 cm
Značeno:
značeno vpravo dole: F.G.13.XII. 1942
na rubu razítko Vystaveno Galerie Moderna 2017
Popis:
Dílo získal předchozí majitel z rodiny autora.
Jedná se o plnohodnotnou kresebnou variantu ke slavnému obrazu (Telefony, 1942, olej, dřevo, 61 x 55 cm, ČMVU v Praze, 0296). Na tyto obrazy ještě navazují obrazy „Chodby“ (též kresba a olejové provedení). Tyto obrazy byly (i ve smyslu priorit Skupiny 42) “ dokladem Grossova vztahu k věcem jako technickým výrobkům ve smyslu života, v němž žijeme. Žádné detailní malování, ale pevné uchopené tvary …“ (k obrazu Telefony v monografii František Gross, Eva Petrová, Vltavín str. 87).
Prodejní cena: 61.000 Kč
Informace o autorovi:
František Gross po studiu u prof. Kysely (UMPRUM) se sešel se svým kamarádem z Nové Paky (jeho rodiště) Ladislavem Zívrem a během studií se již kolem r. 1928 seznámil se svým později nerozlučným uměleckým přítelem Františkem Hudečkem. 30. léta Gross osciloval od vlastní interpretace kubismu k surrealistickému projevu. Ve své kubistické tvorbě v letech 1930-33 plně respektoval postupy Picassa, Braque, Legera či Grise, jejich díla znal jak prakticky, tak především v teoretické oblasti na základě pečlivého studia literatury. Sám se ke kubismu připojil v pozdější době (vzhledem ke svému mládí) a neprošel analytickým období. Jeho kubistická tvorba je syntetická a především lyrická. Členství ve skupině 42 zasazovalo Grossovu tvorbu více do kontextu s civilizací. Rozpadem Skupiny 42, ke kterému postupně docházelo názorovými střety jednotlivých členů, a který byl definitivně nařízen politickým diktátem, se Gross ocitl v nelehké situaci; ve smyslu socialistického realismu nechtěl (neuměl?) malovat popisně. Několik let téměř netvořil. Jeho průmyslové krajiny, továrny a velké stroje v dolech byly zpracováním tematického okruhu započatého již v r. 1940. Byl jeden z mála autorů, kteří nejen dokázali v kritických 50. letech pokračovat ve svém původním projevu, ale naopak ho více překvapivě rozvíjel. Poněvadž jeho díla i přes politicky vítanou tématiku, měla vysokou výtvarnou hodnotu, nebyla vystavována na I. přehlídce čs. výtvarného umění (Jízdárna 1951). Předtím však je úspěšně vystavil v Topičově salonu (1949). Často a úspěšně vystavoval v zahraničí (Paříž 1946, Benátky Bienále 1948, Sao Paulo 1961, Bienále Benátky 1964 …) Po Skupině 42 se nechal přemluvit ke členství ve skupině Radar, jejímž byl opět vyčnívajícím členem a se kterou úspěšně vystavoval.