Technika a rozměr:olej, tempera, tuš, lepenka
62,5 x 43,5 cm
Informace o autorovi:Josef Mertlík – neznámá abstraktní tvorba
Předkládaný výběr z pozůstalosti Josefa Mertlíka jistě sběratelskou i odbornou veřejnost překvapí. Malíř je znám takřka výhradně jako autor maleb s historickou tématikou nebo realisticky pojatých tradičních žánrů. Studium celé Mertlíkovy pozůstalosti ale odhalilo i obsáhlou ryze abstraktní tvorbu, pro veřejnost zcela utajenou, vznikající již od konce čtyřicátých let do poloviny šedesátých let 20. století. Výjimečnost těchto děl spočívá nejen v kvalitě provedení, ale též v těsné časové a stylové souvislosti s vývojem poválečného evropského a světového abstraktního umění.
Život a dílo Josefa Mertlíka (1905–1979) jsou zajímavým odrazem politických a sociálních událostí 20. století na našem území. Na Akademii výtvarných umění v Praze nastoupil v roce 1937, studia však byla přerušena válkou a absolvoval až v roce 1946. Studoval u Vratislava Nechleby, což mu poskytlo velmi dobrý řemeslný a technický základ pro další tvorbu.
Po roce 1948 získal několik zakázek na veřejné realizace a zastával různé funkce ve Svazu československých výtvarných umělců. Pro jeho kariéru je příznačný souběh práce v duchu zcela odlišných výtvarných směrů – vedle realistických a historizujících kompozic vznikala i tvorba surrealistická a zcela utajená abstraktní.
Ryze abstraktní tvorba vznikající od konce čtyřicátých let vyniká různorodou tvarovostí elementů umístěných většinou na jednobarevná pozadí, v kompozicích, v nichž hrají velkou roli principy skladebnosti. Část prvků je geometrická, pozdější tvorba obsahuje biomorfní a organické tvary. Zdá se, že vývoj směřoval od geometrismu k organičtějšímu tvarosloví. Řada kompozic vykazuje promyšlené koloristické řešení, část prací se pokouší o monochromní postupy. Malby jsou prováděny olejovými nebo temperovými barvami, nechybí ani zásahy tuší.
Abstraktní kresby a malby vznikaly v podstatě v utajení ateliéru. Přesto Mertlíkova tajná tvorba vykazuje znalost děl Joana Miró, americké abstrakce, ruské avantgardy i skupiny CoBrA. Celková stylistika může upomínat i na Williho Baumeistera, najdeme však i paralely s domácími autory.
Poslední tvůrčí etapa od konce padesátých let do poloviny let šedesátých se vyznačuje omezením barevnosti a důrazem na linii a kresebnost. Kompozice jsou zjednodušené, často až monochromní, s jemně vedenou linií.
Mertlíkova situace se z dnešního pohledu zdá schizofrenní: na jedné straně tvůrce ideologicky poplatných realizací, na straně druhé tajný autor progresivní abstraktní tvorby, kterou nemohl veřejně prezentovat. Paradoxy doby se staly paradoxy jeho života i tvorby.
Po roce 1945 autor mnoha monumentálních realizací a výzdob veřejných prostor, autor výstavních projektů a realizací, činný v komisích a orgánech Svazu československých výtvarných umělců atd.
Samostatné výstavy:
1942 jediná samostatná výstava J. Mertlíka za jeho života ve výstavní síni Spolku výtvarníků „Praha“ (42 kreseb a akvarelů z let 1935–1937 s různými náměty aktů, zátiší, zvířat, krajin, městské architektury a žánrů)
2025 Josef Mertlík neznámý. Dvě tváře tvorby. Výstava v Galerii výtvarného umění v Náchodě (72 maleb a kreseb). Katalog (ISBN: 978-80-88341-30-7)
Účast na více než 40 kolektivních výstavách od konce 30. let 20. století.
