Informace o autorovi:Významný, ale dosud téměř neobjevený zejména figurální a abstraktní malíř. Studium na UMPRUM (prof. Hofbauer a Benda) a FF UK v Praze. Člen Umělecké besedy (od r. 1942), se kterou od r. 1946 vystavoval. Po nuceném zrušení uměleckých spolků (1949) se kolem Aloise Vitíka, Václava Bartovského a Václava Boštíka začíná formovat skupina (původní název UB14) – UB 12, asi nejvýznamnější poválečné uskupení umělců. První samostatnou výstavu měl v roce 1947 v Praze v Salonu výtvarného umění. V letech 1960-72 působil jako pedagog na SUPŠ v Praze. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách a galeriích např. NG v Praze, GMU v Hradci Králové, GMU v Roudnici n.L., MU v Olomouci a jinde.
Po surrealizujících prvotinách ze 30. let se Vitíkovo již vyzrálé dílo v celém průběhu 40. let pohybovalo - obdobně jako tvorba Karla Černého v polohách výrazně lineární exprese. Od přelomu 50. a 60. let, kdy se stal členem sdružení UB12, se postupně přikláněl k novátorským proudům v umění a kolem poloviny 60. let již patřil k velmi významným tvůrcům české expresivní abstrakce a kolem roku 1970 tvořil díla v půvabně lyrických podobách. O vysokých hodnotách této Vitíkovy tvorby svědčí jeho zastoupení na výstavě uskutečněné roku 1966 k pražskému zasedání Mezinárodního sdružení výtvarných kritiků (AICA) , na níž vzbudil pozornost zahraničních účastníků především jeho obraz „Žluté povětří“ (1965).
