Popis:Růžena Zátková (1885–1923) byla výjimečná česká malířka a sochařka, pocházející ze známé podnikatelské rodiny Zátkových. Již v mládí projevovala všestranný talent, studovala malbu u Antonína Slavíčka na pražské Akademii v.u. a také hudbu u Vítězslava Nováka. Malířské vzdělání si prohloubila i v Mnichově, kam odcestovala za svou sestrou Slávou (později známou jako malířka Sláva Tonderová). Růžena Zátková, považovaná za "jedinou autentickou českou futuristku", svým dílem propojila ruskou a italskou avantgardu. V roce 1910 se provdala za ruského šlechtice a významného sběratele umění Vasilije Chvoščinského, který působil jako diplomat v Římě. Chvoščinský vlastnil jednu z nejúchvatnějších sbírek starého umění, včetně slavného Caravaggiova obrazu Narcise. Zátková se tak pohybovala ve vlivných uměleckých kruzích a v Římě navázala kontakty s předními osobnostmi, jako byl zakladatel futurismu Filippo Tommaso Marinetti, sochař Ivan Meštrović (který pro ni vytvořil bustu), ruská avantgardní malířka Natalia Gončarova a její manžel Michail Larionov. Své znalosti futurismu prohlubovala v ateliéru Giacoma Ballyho. Mezi její obdivovatele patřili i hudební skladatelé Sergej Prokofjev, který jí věnoval svou skladbu "Čtyři rolnické zpěvy", a Igor Stravinskij. Po rozvodu se znovu vdala za novináře A. Cappu, čímž se stala švagrovou Marinettiho. V letech 1921 a 1922 vystavovala v Římě. Růžena Zátková, jež vnímala futurismus jako kruh, zatímco sebe jako spirálu, zemřela v roce 1923 ve věku 38 let na tuberkulózu. Její díla jsou převážně v rodinách Zátkových a Marinettiových. Její významné dílo bylo připomenuto v roce 2011 výstavou "Příběh malířky Růženy Zátkové" na Pražském hradě, jejíž kurátorkou byla Anna Pomajzlová, autorka monografie "rů žena".
Předkládané dílo "Jezulátko" (Simonettka jako Ježíšek) z roku 1923, olej na dřevě o rozměrech 36 x 31 cm, signované vzadu s věnováním, je fascinujícím a jedinečným uměleckým objektem. Zátková v něm mistrně kombinuje duchovní tematiku s avantgardním výrazem, čímž vytváří dílo, které přesahuje dobové konvence. Obraz, evokující tradiční ikonografii a připomínající gotický Veraikon, je zároveň obohacen o moderní biomorfní principy, inspirované theosofií Rudolfa Steinera a umělkyninými zkušenostmi se spiritistickými seancemi.
Dílo zobrazuje hlavu něžného děťátka, obklopenou zářivou svatozáří, která představuje Ježíška se symbolickými stigmata na rukou. Celou kompozici něžně přidržuje dvojice modlících se andělů. Vše je plošně zasazeno do bohaté ornamentální struktury, posetou zlatými pastiliemi, jež se vlní mezi vlivy perského, byzantského a středověkého umění, vytvářejíce hypnotizující vizuální hloubku. I zkosený rám je malířsky pojednán, čímž umocňuje celkovou mystiku a unikátnost tohoto díla, které nemá obdoby v českém ani mezinárodním kontextu.
Na zadní straně obrazu se nachází autorčino vlastnoruční věnování malé Simonettě k jejím prvním narozeninám. Obraz byl dárkem pro Simonettu Colonna di Cesarò (nar. 10. dubna 1923), budoucí proslulou módní návrhářku a členku jedné z nejstarších italských šlechtických rodin. Toto dojemné gesto učinilo Simonettu adresátkou jednoho z posledních děl Růženy Zátkové, jež zemřela na podzim téhož roku.
Díla autorky se na aukčním trhu objevují zcela výjimečně, a proto tato práce představuje neopakovatelnou příležitost získat do sbírky mimořádný artefakt s vysokou uměleckou i historickou hodnotou.
